wz

 

Pokud se nezobrazí všechny obrázky, stiskni F5

    Ostrov Korfu neboli Kerkyra se nachází v severozápadním Řecku. Je to nejsevernější s řeckých ostrovů v Iónském moři. Říká se mu také zelený ostrov. A oprávněně, neboť ani na sklonku léta zde není patrný nedostatek vody. Své jméno dostal po nymfě Korkyře, do které se zamiloval bůh moří Poseidón a unesl ji na tento ostrov. Jejich syn Faiax se stal prvním obyvatelem ostrova, praotcem přívětivého národa Fajáků, o kterých se zmiňuje ve svém eposu Odysseia její autor Homéros.

    Navštívili jsme jeho jižní část - letovisko Agios Petros ležící mezi městem Lefkimmi a turistickým střediskem Kavos, oblíbeným zejména mladými Angličany.

Mapka jižní části ostrova, zeleně jsou lesy, šedomodře bažiny a močály

    Takto nás vítal jižní cíp ostrova Korfu z trajektu. Uprostřed je letovisko Kavos a těch pár domečků vpravo, to je náš cíl - Agios Petros. Což znamená "Svatý Petr".

    Agios Petros je velmi klidná lokalita ležící okolo silnice spojující Lefkimmi s Kavosem. Na této fotografii je zdáli z přístavní zdi zachycena ta část, ve které jsme byli ubytováni. Ty kopce v pozadí jsou relativně nízké, ten nejvyšší má 140 metrů.

    V přístavu samotném není co fotografovat, je tam pouze betonové molo, ochranné hráze proti vlnám, radiomaják a domeček na prodej lístků.

    Bydleli jsme v růžovém domečku, který je vidět vpravo za stromy. K moři jsme měli jen pár desítek metrů. Což je na jednu stranu výhoda, na druhou stranu nevýhoda, neboť hned vedle domečku začínala pláž a tak jsme si do něj neustále nosili místní jemný písek. Areál vlevo je restaurace s bazénem. Samozřejmě silně chlorovaným. Ale i tak se našli mezi turisty i takový, kteří trávili čas u tohoto a podobných bazénů s chlórovým odérem, aniž by vůbec vstoupili do moře. Slaná voda přece vysušuje. Tento bazén byl poměrně levná záležitost. Vykoupat jste se tam mohli zdarma, použití lehátka s poduškou stálo 1 euro na den. Což je proti 5-7 euro za pronájem dvou lehátek se slunečníkem na plážích docela příjemná cena.

    A pokud jsme v tomto místě udělali čelem vzad, otevřel se před námi tento pohled na řeckou pevninu. Ty nejvyšší hory mají výšku okolo 900 metrů a tyčí se nad letoviskem Parga ve vzdálenosti něco přes 20 kilometrů.

    Pláž jsme měli přírodní, nezasaženou příliš cestovním ruchem a jak vidíte, skoro jen pro sebe. To, co vidíte v pozadí, to je ochranná hráz malého přístavu, do kterého asi tak jednou za 3 hodiny přijede trajekt z přístavu Igumenitsa. A ten stožár, to je radiomaják.

    Na kraji pláže je vidět cosi neobvyklého. Jsou to suché mořské řasy. Díky větru od pevniny jsou k ostrovu hnány zbytky řas a moře je vyhazuje na břeh. Jen na některých plážích jsou zde pravidelně odklízeny. Na první pohled nejsou hezké, ale příjemně se po nich chodí, nerozpalují se tak, jako písek a položíte-li si na ně rohož, máte příjemnější ležení, než na písku či plastovém lehátku. Moře je tu mělké, velmi čisté a tak jako na pláži i pod vodou je jemný písek.

    Aj, aj, a copak je toto? No zatímco budete pokračovat v prohlížení obrázků, můžete hádat. Budete-li číst podrobně, odpověď naleznete.

    V okolí letoviska Agios Petros jsou lesy, olivové háje a bažiny. Toto je pohled do krajiny směrem západním. Samá zeleň. S těmi bažinami to myslím vážně. Procházeli jsme mezi vodními kanály, mokřinami plnými přesliček a kapradin. A také mokřiny doprovázejícího hmyzu - komárů, mušek a ovádů.  A není divu. Vždyť roční úhrn srážek v této oblasti ostrova je dvojnásobný než na jihu Moravy. S tím rozdílem, že ve střední Evropě prší nejvíce od května do srpna a ve středomoří je to přesně naopak.

    Toto je pohled od Agios Petros na sever. V pozadí je městečko Lefkimmi, v popředí rozsáhlé olivové háje jejichž jednotvárnost je občas narušena cypřiši nebo osamělým eukalyptem. Udává se, že na Korfu rostou 4 miliony oliv.

    Tyto dva krásné kousky rostly nedaleko od našeho domečku. Při prvním pohledu na kmen eukalyptu si středoevropan myslí, že se jedná o platan. Loupe se mu totiž kůra. Ale jak pohlédne na listy a jeden z nich promne mezi prsty a přičichne, je mu vše jasné.

    Na rozdíl od řady řeckých letovisek, měly domy a apartmány na jihu Korfu v oknech a některé dokonce i ve dveřích protihmyzové sítě a obchody plné odpuzovače komárů Reid-electric. Zdejší večery mi připomínaly večery na moravském Slovácku v blízkosti neprůtočných ramen řeky Moravy. Dalším důkazem dostatku vody byly všudypřítomné studny, některé vzdálené jen několik desítek metrů od moře.

    Místní pitná voda byla o něco slanější, než jsme zvyklí u nás. Obratní obchodníci a jejich agenti, delegáti cestovních kanceláří, doporučovali všem tuto vodu nepít a kupovat si balené vody. Na Korfu ale i v jiných řeckých lokalitách se setkáváme s názvem Supermarket již u obchůdku velikosti naší trafiky. A takovým objektům jako jsou u nás Billa, Lídl, Penny či Albert se zde říká "megamarkety". Na Korfu měly příznačný název "Dimitra", což je novořecky jméno bohyně úrody Demétér.  

    Tento supermarket stojí mezi Agios Petros a Kavosem a patří k těm větším. Najdete zde trošku kdečeho. Chcete-li dvě kila rajčat či okurek, většinou neuspějete. Tolik najednou nemají. Kořenovou zeleninu nevedou vůbec. A na rozdíl od nedaleké Pargy na pevnině zde mají pečivo pouze balené v jakémsi celofánu. Že by kvůli komárům?? A k neuvěření je i minimální počet druhů olivového oleje.

*****

    Vydáme-li se od Agios Petros tak 1.5 kilometru na jihovýchod po silnici, dorazíme do Kavosu. Kavos je rušnější rekreační středisko oblíbené zejména anglickou mládeží. Zatímco doma se mladí Angličané musí chovat tak, aby příliš nevzbuzovali pohoršení, v Kavosu si mohou vyhodit s kopýtka. A tomuto vyhození je celé středisko podřízeno a přizpůsobeno. .

    Ulice a uličky tohoto střediska jsou lemovány obchůdky se vším možným, snad s výjimkou potravin a zeleniny. proč zde takové věci prodávat, když můžeme nabídnout vše hotové na podnose za několikrát vyšší cenu. Jdeme-li po hlavní ulici s dost silným provozem, míjíme bary, herny, restaurace a jiné podniky. Je zde dokonce i sexshop, věc na řecké poměry nevídaná. Fotky vás nesmí klamat, byly pořízeny brzy ráno, kdy Kavos ještě spí. S výjimkou místních uklízečů likvidujících ten nepořádek vzniklý v noci.

    Zbytky toho nepořádku jsou ještě vidět na silnici. Vše je zavřeno a skoro nikde ani živáčka.

    Bary osiřely a dokonce i na poměrně frekventované silnici, kolem níž se to vše odehrává jen tu a tam projede zásobovací vozidlo či místní zemědělec.

    Odpoledne se mladí turisté zpravidla přesunou na pláže, ale večer začne Kavos ožívat.

    To, co se tam děje je fotografovatelné akorát z oken okolních domů. Potřebujete delší expozici a možnost opřít fotoaparát, anebo provokovat bleskem. A tak připojuji jednu fotografii staženou s internetu. Ani na internetu nebyl výběr podobných fotografií nijak velký.

    A aby ta večerní zábavy, tancovačky, průvody nebo jak bychom to všechno nazvali, nebyly tak jednotvárné, tak místní obchodníci přispěli nejrůznějším oblečením, maskami, doplňky a pomůckami.

    Jako jsou například tyto šatičky a květy v havajském stylu. A není to něco ojedinělého, masově se zde v těchto a podobných oděvech chodí.

    Velká část ubytovacích zařízení v Kavosu leží v blízkosti poměrně frekventované silnice. Tento hotel není žádnou výjimkou. Ležíte u bazénu a kolem vás hřmotí motorky a auta. Že na tomto snímku nejsou? No, byl vyfotografován pár desítek minut po východu slunce.

    Hotelů, hotýlků a luxusních apartmánů je v Kavosu řada. většinou mají vlastní bazén, tento dokonce i tenisový kurt (za plotem vpravo)

    Vše pro cizince, je jakési nepsané heslo místních obyvatel. A kam vkročíte, tam nacházíte telefonní budky. Co kdyby si mladí Angličané potřebovali zavolat domů. Je zde několik typů telefonních automatů. Počínaje těmi, co známe ze střední Evropy, konče těmito stylovými.

    Nikdy a nikde jsme ještě neviděli takové množství telefonních budek na tak malém území. Kam se hrabe hlavní město ostrova Kerkyra, kam se hrabe hlavní město Kréty Iraklio, kam se hrabe Soluň, kam se hrabou Athény. Tam musíte budku hledat. Tady o ní skoro zakopáváte.

    A jsme za Kavosem na jižním mysu ostrova Korfu. Ten kopec má 150 metrů a o té pláži jsme si kousek dál přečetli, že je to nejkrásnější pláž celého okolí. No suďte sami. A za chvíli budete mít možnost ji porovnat s dalšími.

    A takto vypadá tentýž kopec s druhé strany. Koukáme se z 15 metrového kopečku za posledními domky v Kavosu. Ty stromy to jsou převážně olivy.

    A vracíme se k moři. Toto je jediná pláž pro turisty, na které byly stopy nějaké péče. No není divu, kousek odtud byl docela moderní hotel.

    A jeho fotografií se loučíme s rušným centrem na nejjižnějším cípu ostrova Korfu, s rájem dovádějící anglické mládeže, s Kavosem. Ale nezoufejte, i další fotky budou z rušnějšího místa.

*****

    Navštívili jsme totiž i 40 km vzdálené hlavní město ostrova Kerkyru. Město má okolo 40 tisíc obyvatel a kromě vlakového nádraží asi vše, co takové hlavní město řeckého ostrova má mít. Archeologickýcm muzeem počínaje a letištěm konče.

    Autobusová doprava je v Řecku poněkud jiná, než u nás. Na zastávkách je (pokud je vůbec) uveden pouze čas odjezdu z výchozí stanice a čas příjezdu do cílové stanice. Kdy tedy autobus přijede, si musíme propočítat nebo se zeptat místních. A on přijede zpravidla ještě později. No ale přes to všechno jsme se do hlavního města bez problémů dostali. Jen těch 40 km jel autobus hodinu a půl.

    Město Kerkyra je na řecké poměry trochu zvláštní. Odráží se v něm jeho bohatá historie. Své stopy tu zanechali Benátčané, Angličané i Francouzi. Typicly řecké jsou zde akorát pravoslavné kostely a okrajové čtvrti.

    Městu vévodí dvě pevnosti. První, se kterou jsme se seznámili je Nová pevnost ležící nedaleko autobusového nádraží u Starého přístavu, který v současné době využívají jachty a rybářské loďky. Byla vybudována na konci 16. století a v novověku ji využívalo místní námořnictvo. V současné době je přístupná veřejnosti.

    Pokračujeme-li po nábřeží, dostaneme se po chvíli ke "královskému paláci". Byl postaven na počátku 19. století a původně to bylo sídlo britských komisařů. Po připojení Korfu k Řecku sloužil nějaký čas jako letní sídlo řecké královské rodiny. V současné době sídlí v paláci Muzeum asijských umění.

    Palác tvoří jednu stranu nábřežního náměstí zvaného Esplanáda. Druhou stranu tvoří vlastní historické jádro města a třetí a čtvrtou v podstatě moře. V průvodcích se dozvídáme, že je to něco úžasného. No našinci připomíná spíše něco mezi obrovským parkovištěm a fotbalovým hřištěm. I když i zde najdeme krásná místa i krásné stavby.

    Nalezneme zde spoustu bufetů, restaurací i kavárniček. Od těch starších, jako je tato snad nejznámější pod kolonádou Liston, až po ty supermoderní s plastovými židlemi a stoly a deštníkovitým slunečníkem.

    Z Esplanády je to jen kousek ke Staré pevnosti. Tu začali stavět již v 6. století Byzantinci a definitivní podobu jí dali až Benátčané v 15. století. To co vidíme my, pochází z konce 18. století, neboť pevnost byla v tomto století dvakrát dosti poškozena výbuch munice. V současné době je přístupná veřejnosti.

Za Esplanádou pokračuje město nábřežím z novější výstavbou. My se však vrátíme do uliček starého města, které tu kupodivu nazývají italsky - Campiello.

    Procházíme spletí úzkých uliček i širších ulic zpravidla plných lidí a stánků. Tato ulice je tak trochu výjimkou. Ač leží v samém centru, je docela prázdná. Ale jen na chvilku. Spoušť cvakla a po chvíli se odkudsi vyrojila spousta lidí.

    Občas narážíme na malá náměstíčka. Podle vzdálenosti od centra plná lidí i skoro liduprázdná.

    Na jednom z větších náměstíček stojí tato budova radnice.

    Mezi řadou obchůdků s cetkami a suvenýry pro turisty nám padly do očí obchůdky s alkoholickými nápoji neobvyklé barvy. Je to místní specialita, dvacetiprocentní kořalka zvaná kumkvát nebo kumquat, cumquat či koumquat. To je původně název jednoho druhu miniaturního pomeranče rostoucího na Korfu, který má typickou hořkosladkou chuť. Jí se i se slupkou a vyrábí se z něj kompoty, marmelády, parfémy a vyrábí se z něj i likéry. Ty růžové až oranžové z plodů, ty průzračné z květů.

    A pokud vás zrovna nezajímá jídlo a pití, můžete si prohlížet či koupit ikonu, svatý obrázek či jinou pravoslavnou cetku. A pak obtíženi suvenýry nasednout do autobusu a vrátit se zpět.

******

    Dalším naším cílem bylo město Lefkimmi. Oblast tohoto města patří podle průvodců k nejtradičnějším oblastem na celém ostrově. Jsou zde úzké uličky, vysoké domy, malá náměstíčka, spousta kostelů, malé kavárničky. Tradice se zde stále dodržují, není žádnou vzácností potkat ženu v tradičním kroji, ba dokonce jedoucí na oslíkovi. Město leží v rovině, ve které se pěstují olivovníky, réva a jiné produkty. Městečkem protéká říčka, která chrání lodě místních rybářů a která dělí oblast na dvě části. 

    O Lefkimmi se zmiňuje již antický dějepisec Thukydidés, když hovoří o vítězství Kerkyry nad Korinťany v námořní bitvě. Po této bitvě údajně vzrostl význam Lefkimmi. Bohužel to však nebylo archeologicky potvrzeno. Bohužel to však nebylo archeologicky potvrzeno. Jediným významným nálezem je socha Afrodíty z druhého století n.L. Nalezená v nedaleké Agii Theodori. Byly zde sice nalezené různé kusy lodí, hroby i náhrobky, avšak tyto nálezy ještě nebyly zhodnocené.

    Poté Lefkimmi spíše trpělo pod byzantskou, benátskou i tureckou nadvládou. Hojnější písemné záznamy máme až od 16. století.

    Toto je pohled z jedné části města na druhou. S výjimkou nejbližšího okolí hlavní silnice, po které na rozdíl od Kavosu díky obchvatu takřka nikdo nejezdí, jsou domy a domky utopeny v zeleni.

    Ve městečku se nachází rada starých kamenných neomítnutých domků. Kámen je nejčastějším stavebním materiálem starších domků, z nich mnohé jsou omítnuty. Základem novostaveb je železobeton.

    V řadě míst je hlavní silnice tak úzká, že k tomu, aby si vyhnulo nákladní auto s osobním je nutná velká opatrnost. Silnice jsou takto poloprázdné stále, na rozdíl od Kavosu.

    Toto je již novější část městečka. nedaleko od těchto domků má sídlo místní "Rádio Lefkimmi". Na jeho budově není nic zvláštního ano fotogenického, jeho program je příjemné poslouchat. Je tam velmi málo zahraničních skladeb a připomíná program našeho Rádia Blaník

    V okolí hlavní ulice jsme se setkávali s řadou malých náměstíček s lavičkami. Na rozdíl od nedalekého Kavosu tu plynul život klidněji a pomaleji. Nápisy na obchodech či provozovnách byly v drtivé většině pouze řecky. A telefonní budka zde byla spíše výjimkou.

    V průvodcích jsme se setkali s řadou údajů o velikosti Lefkimmi. Není divu, neboť k městečku patří ještě řada okolních vesnic. Ale vše nasvědčuje tomu, že samotné centrální Lefkimmi má okolo 3000 obyvatel.

    A tyto tři tisícovky obyvatel mají k dispozici minimálně 15 kostelů. Tolik jsme jich napočítali a mnohé jsme určitě nenašli. A kostelem myslím opravdu kostel, ne nějakou malou stavbičku, do které se vleze 10 babiček.

    Toto je jeden z největších místních kostelů. Leží na hlavní ulici. Všimněte si pár lidí posedávajících před dveřmi. To bychom si u nás na hlavní ulici mohli dovolit jen v opravdu zapadlých vískách. Starší ženy posedávaly zpravidla v tradičním černém oblečení. Nefotografovali jsme je. Zdejší starší lidé se neradi fotí.

    Toto je druhý z největších kostelů. Ale i kostely v Lefkimmi zasáhla vědeckotechnická revoluce. A taj jsme v poledne stáli u jednoho z nich a ozvalo se zvonění. Ale zvony se nehýbaly. Za rohem na věži byly umístěny tlakové reproduktory.

    Největší zajímavostí tohoto kostela je tento mohutný javor. A teď se vrátíme k tomu úkazu na obloze. To přeletělo tryskové letadlo přes sluneční kotouč a kondenzační pruhy, to je ta bílá čára za ním, udělaly stín vypadající jako svislý šedý sloup.

    Asi ve třetině města protéká řeka. No, dá-li se tomu říkat řeka. Ono to moc neteče, takže to je spíše jakýsi uměly hluboký záliv, do kterého vtéká potok. Ale městečku to dodává určitý půvab. Na vodě lodičky, na březích obchůdky a kavárničky.

    Vydali jsme se kolem této řeky k moři. Jak jsme se k němu blížily, řeka se rozšiřovala a barva vody se měnila do modra. Toto je ústí řeky uprostřed ochranných hrází.

    Hned za ochrannou hrází nalézáme městskou pláž. V mapce je toto místo označeno jako Bouka. Cizince zde nenajdete. A k našemu překvapení je tu docela pořádek, vše udržovaní a zbytky řas asi pravidelně odstraňované.

    Do Agios Petros jsme se vraceli po pobřeží. Již bylo odpoledne, teplota ve stínu okolo třiceti stupňů. Písčité pláže zcela prázdné. A to není říjen, ale konec srpna.

    A závěrečné pohledy z trajektu. Úplně vpravo je ochranná hráz ústí říčky protékající Lefkimmi.

    A ještě z větší dálky město Lefkimmi.

    Takže ádyjé Korfu, zelený ostrove. V jednom z průvodců jsem se dočetl, že ten, kdo navštíví některý z řeckých ostrovů bude infikován nemocí zvanou "ostrovománie". Asi máme dobrý imunitní systém, návštěvu ostrova Korfu jsme přežili bez tohoto následku a příště hurá na pevninu.