wz

Pokud se nezobrazí všechny obrázky, stiskni F5

Letovisko Parga se nachází v severozápadním Řecku v kraji Epirus. Je to zvláštní kraj, na středomořské poměry zde totiž hodně prší. Když tam přijedete na podzim, kterému předcházelo i třeba hodně parné léto, uvítá vás zelení. A díváte-li se pozorněji, zjistíte, že ve většině potůčků teče voda a tu a tam vyvěrá jen tak pramínek vody ze skály.

Je to oblast poměrně seismicky aktivní. A tak jsme se těšili, že zažijeme alespoň slabé zemětřesení. Měli jsme smůlu. Přijeli jsme pozdě. Slabé zemětřesení se odehrálo 5. srpna a epicentrum bylo nedaleko Pargy mezi ostrovy Korfu a Paxos.

Pohled na Pargu od jihu.

Ve starověku se toto sídlo nazývalo Paregeiros a Paragaia a byl zde takřka konec starořeckého světa. Původní město nebylo však postaveno na pobřeží, to nebývalo ve starověku zvykem. Důvodem byli piráti. Zbytky tohoto osídlení se nachází asi 3 km od pobřeží, v současné době nesou název Paleoparga a turisté k nim mohou zamířit svůj zrak při návštěvě Ali Pashovy pevnosti.

Toto zbylo z Paleopargy.

V současné poloze bylo město vystavěno až v roce 1365. Od těch dob se tu střídala vláda Benátčanů a Turků. Na přelomu 18. a 19. století byla Parga na 30 let pod francouzskou nadvládou. Po Benátčanech zde zbyly domy v benátském stylu. Po Turcích,. kteří se Pargy zmocnili velmi pozdě (až v roce 1814), především nedaleká Ali Paschova pevnost.

Pohled na Pargu od západu.

Domy benátského stylu u přístavu.

Městečko Parga leží pod horami o výšce 800 - 900 m.n.m. Rozkládá se okolo polokruhovité zátoky s několika ostrůvky. Skvělá poloha pro přístav. Současná Parga má okolo 2000 stálých obyvatel.

"Přístavní" náměstí.

Nábřeží a přístav jsou v podstatě centrem města..V okolí přístavu se nachází starší zástavba typická úzkými uličkami. Některé jsou plné obchůdků, taveren a dalších lákadel pro turisty. Jiné jsou klidné a bydlí zde starousedlíci.

V některých uličkách najdeme poněkud atypické domky, jsou to malé pravoslavné kostelíky, chcete-li, svatyně.

Ieros Naos znamená svatý chrám.

A takto vypadá uvnitř.

I na okraji Pargy či v jejím okolí nalézáme řadu podobných kostelíčků. Do některých bychom to ani neřekli. Většina z nich je otevřených a nikdo nemá strach, že ikony či další vybavení chrámů bude rozkradeno. Tady si to nikdo nedovolí. Dokonce ani Albánci.

Kostelík v olivovém háji. To černé vpředu je svinutá síť sloužící ke sběru oliv.

A jak vidíte, i uvnitř kostelíka lze nalézt kde co. I složené trámy.

Hlavní městský kostel ovšem vypadá jinak.

a v jeho interiéru vládne oproti těm předchozím  docela marnotratný přepych.

Dominantou Pargy je poloostrov s benátskou pevností zvanou Kasteli, což tuším znamená "pevnost". Pevnost  byla poměrně rozsáhlá, ale zachovaly se většinou jen polozbořené zdi zarostlé křovím. Jen tu a tam se v křovinách objeví ne zcela sesutá budova. A pouze jedna z budov prošla rekonstrukcí a nyní je v ní - no můžete hádat i pětkrát - restaurace. Zato pohledy jsou z pevnosti krásné. Na Pargu samotnou, na ostrůvky naproti přístavu, na pláž zvanou Valtos, na pobřeží v dálce a nakonec i na ostrovy Paxos, Antipaxos a Korfu.

Večerní pohled na město s pevností od pláže Valtos.

Rekonstruované domy uvnitř pevnosti.

Většina objektů v pevnosti vypadá ovšem takto.

Pohled z pevnosti na ostrůvek Panny Marie.

a směrem východním do dálky na pobřeží. Všimněte si bílého kostelíčku na osamělém ostrůvku.

Podvečerní pohled na ostrovy Paxos (ten levý) a Korfu. Všimněte si té věžičky na poloostrově naproti.

Je to zřícenina kláštera Agia Vlacherna.

Turisté jezdí k moři zpravidla kvůli koupání. Parga jim nabízí tři pláže. První je městská pláž Krioneri. Je opravdu městská, kdo má štěstí, může zaparkovat s autem takřka až na písku. Druhá pláž je komornější a nazývá se Piso Krioneri a přichází se na ni úzkou uličkou. Třetí a největší je již zmíněná pláž Valtos. Z paržského přístavu je vzdálená asi 20 minut chůze přes kopec. A komu se nechce jít, tak jej tam ochotně dovezou loďkou za takřka stejný čas a za 3 Euro.

Pláž Krioneri neboli městská pláž.

Až takřka na ni si můžete dojet autem. Holt turista, náš živitel.

Menší, méně navštěvovaná ale kamenitější pláž Piso Krioneri.

A tatáž pláž Pisi Krioneri z útesu nad ní.

Největší z pláží - pláž Valtos.

Čisťounký potůček ústící do moře na okraji pláže Valtos.

Pohled na pláž Valtos z pevnosti.

Asi hodinu chůze olivovými háji jihovýchodním směrem se nachází pláž Lichnos. Komu se nechce jít, může opět využít vodního taxíku. Za 7 Euro mu zkrátí dobu dopravy na polovinu. Na všech těchto plážích vám ochotně půjčí slunečník a lehátko. Za pouhých 7 Euro na den.

Pláž Lichnos.

V některých místech jsou v olivových hájích sítě i nad cestami, škoda každé rozšláplé olivy.

Některé z olivovníků mají úctyhodnou velikost a určitě ještě úctyhodnější věk.

Když se podíváte na mapu Pargy a okolí, zjistíte, že by v blízkém okolí měly být ještě další pláže. Když se však vydáte na průzkum, budete překvapeni. Na rozdíl oproti mapě nenajdete nic. Anebo přece?

I tomuto říká turistický průmysl "pláž". Ještě chybí cedulka "horolezecké boty vítány".

Několik kilometrů nad Pargou vévodí svému okolí Ali Pashova pevnost. Byla vybudována Turky až v 18 století. Můžete se tam vydat pěšky nebo turistickým vláčkem. Procházka trvá něco přes hodinu tam a hodinu zpátky. Cesta vláčkem trvá dvě hodiny. Z toho asi 20 minut strávíte na pevnosti a hodinu v restauraci ve vesnici Anthousa. Kdoví, v jakém poměru jsou provozovatel vláčku a majitel této restaurace.

Pohled na Ali Pashovu pevnost od Pargy. Ty domy - to je Anthousa.

Ovečky pod pevností.

Hradby pevnosti jsou úctyhodné.

Zato s bezpečností turistů si zde nelámou hlavu. Díra na tomto obrázku je hluboká dobré 4 metry a šířka chodníku je ani ne půl metru.

Pohled z pevnosti. Tyto domečky patří k zase vesnici Agia

Nedaleko Pargy, asi tak půl hodiny cesty autem, leží hora Zalongo, jeden ze symbolů odporu obyvatel Epiru proti Turkům. Na jednom z vrcholů této hory vybudovali Řekové někdy ve druhé čtvrtině 20 století monumentální památník. Dříve to nešlo. Ono zde totiž žili Turci až do roku 1924, kdy si Řecko a Turecko po vzájemné dohodě vyměnily obyvatelstvo svých národností.

Pohled na horu Zalongo z vesnice Tamarin ležící pod ní. Vlevo nahoře je trošku  vidět památník.

Památník na vrcholu, druhá postava zleva byla nedávno poškozena bleskem.

Impozantní pohled od památníku  (cca. 800 m.n.m.) do hor ve vnitrozemí.

V okolí hory Zalongo je vidět velké množství vinic a spousty fíkovníků. Místní klima jim svědčí. V Parze je ovšem uvidíte ojediněle. Zde převládají olivy.

Rekonstruovaný ženský klášter sv. Demetria pod horou Zalongo, který sehrál významnou roli i při odboji proti Turkům.

Výklenek s jídelním stolem na nádvoří tohoto kláštera.

Další významnou památkou v okolí Pargy je starověká věštírna zvaná Necromantion - což znamená Věštírna mrtvých. Byla postavena přibližně před třemi tisíci lety a hovoří o ní již Homér. Leží nad vesnicí Mesopotamon - což znamená Meziříčí. Stékají se tu totiž tři podsvětní řeky: Acheron, Kokytos a Pyriflegeton.

Do věštírny se vchází přes očistné místnosti, ale ne. že by jimi člověk nějak v rychlosti proběhl. Očista a příprava k vyslechnutí věštby či odpovědi na kladenou otázku trvala i několik dnů. Pak se postupovalo trojbranným labyrintem do vlastní věštebné místnosti. Ta se nacházela nad podzemním chrámem boha podsvětí Háda a jeho manželky Persefony.

Věštírna je vystavěna z poměrně velkých kvádrů. Toto je jedna z bran labyrintu.

Pod areálem byly nalezeny zbytky podzemního chrámu podsvětních božstev - Háda a Persefony.

Pod věštírnou se rozkládá úrodná rovina. Ve starověku se zde rozkládalo jezero Acherusia, dnes vysušené.

Oblast Epiru byla pro starověké Řeky koncem světa, proto sem byly umístěny dva vchody do podsvětí. Jeden byl právě ve Věštírně mrtvých a z druhého, na který se podíváme nyní, vytékala řeka Acheron. Vydejme se kousek proti jejím proudu z vesnice Gliki.

Takto vypadá řeka Acheron, když opustila hory. Velikostí připomíná třeba Labe ve Vrchlabí, ale je nesrovnatelně čistší.

Po chvíli se dostáváme ke kaňonu řeky a nezbývá, než sundat boty, vyhrnout kalhoty a brodit se ledovou vodou.

Řeka se vkliňuje mezi skály hlouběji a hlouběji.

I světla ubývá. Ale ouha, voda je hlubší a hlubší. A nezbývá, než se otočit a jít zpět.

A odkud řeka vlastně vytéká. Starověcí lidé znali odpověď. No přece z podsvětí. A není to jen tak ledajaká řeka. Prohánějí se v ní vodní žínky. Staří Řekové jim říkali najády. A novodobý malíř je ztvárnil takto:

Najády v kaňonu řeky Acheron

A jsme opět zpátky v Parze. Podívejte se ještě na mapky a na pár kuriozit.

Plánek Pargy

Mapka okolí - ofotografovaný "bilboard".

Krásný bodlák nebo kaktus a ocún o velikosti většího květu 10 cm.

Mučenka, květ i plod.

Místní tvrdí, že se v Řecku nekrade. Člověku se nechce zpočátku věřit, ale když pak vidí ty "nezabezpečené" stavby, složené zboží jen tak pod širým nebem, tak si říká, že na tom něco bude. Na druhé straně je Řecko již dávno v Evropské unii, ale že by tu byly v obchodech sítě proti hmyzu, že by tu někdo bral do ruky pečivo v rukavicích, že by tu motorová vozidla svítila  i ve dne - nic takového jsem nikde neviděl. Že bych se špatně díval ??

Pár technických vymožeností. Prodejna propanbutanu jen tak pod olivami, elektroměr na novostavbě a vodoměry

Jestlipak by tato tříkolka prošla u nás technickou prohlídkou?

A to nejlepší nakonec: S poměry, ve kterých zrovna žije, je asi spokojen málokdo. A tak je asi občas nutno pohrozit a praštit pěstí do stolu. Tak, jak to udělali řečtí komunisté na následujícím plakátě.

Stojí za to navštívit Pargu? Určitě. Ale připravte se na to, že v turistické Parze je darze - čili draze. Kilo rajčat bylo v přímořské Parze 2x dražší, než v krajském městě Joanina ležícím v horské kotlině. Ale dalo se to vydržet.